Léta jsem nehrál na housle
a neznesvětím etudy
co čtvrttónově, dojemně
se zase linou ze třídy
umaštěnými žíněmi
tam jiný klouček s brekem drásá
srdce jiného kantora
můj se vždy podepsal jen “Krása“.
Když krasopisně sděloval
rodičům do žákovské knížky
že jejich syn je nemehlo
v rokách mu přibývaly křížky
až na hřbitově přibyl kříž
pan profesor teď vyučuje
vítr, jenž kvílí výš a výš
korepetitor cherubů je.
Až svoje písně dovrzám
předstoupím, poprosím ho tiše
ortel znám předem
postačí, když se mi Krása podepíše
léta jsem nehrál na housle
a neznesvětím etudy
co čtvrttónově, dojemně
se zase linou ze třídy.
