1. V hospůdce U Bonaparta na Malé Straně
sedí pražští bohémové, točí to takzvaně.
Až na sochaře bez mozolů všichni mají dlaně,
lezou na stůl, zpívají si, podívejme na ně!
R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
marná, marná, marná je snaha
najít, najít zlatější město,
kdo dál hledá, divný Čech jest to.
Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
Čechům, Čechům, Čechům je drahá.
Kdo ji, kdo ji z Petřína vidí,
štěstím pláče, aniž se stydí.
2. Unavený vrchní praví: "Chlapci, to už stačí",
v hospůdce U Bonaparta z dveří ven je tlačí.
Ale pražští bohémové zpívat ještě chtějí,
sestupují Nerudovkou, potichu si pějí:
R:
R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
marná, marná, marná je snaha
najít, najít zlatější město,
kdo dál hledá, divný Čech jest to.
Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
k hvězdám, k hvězdám, k hvězdám až sahá
sláva jejích věží a dómů,
kteréž chloubou Čechů i Rómů.
