Blázen a dítě, dva lidé prostí, brodí se sněhem zimní krajinou. Blázen a dítě promrzlých kostí určitě během zimy zahynou. Nejtěžší vločky, které kdy spadly, snesly se na ně s krutou radostí. Nejtěžší vločky tiše se kladly na bílé skraně, vnikly do kostí. Kam asi míří ukrutným mrazem, sněhem a ledem podivný pár… Kam asi míří… Sníh padá na zem. Dítě je bledé, blázen je stár. Šlépěje tiché po nich tu zbyly, neštěstí dýše z dojemnych stop. Šlépěje tiché kráčejí k cíli, kráčejí tiše, cílem je hrob. Blázen a dítě prošli tím krajem lhostejných lidí v onen zimní čas. Blázen a dítě… Kdo z vás má zájem, ať jde a vidí, co dovede mráz. Pšenice kvetla, nebe se smálo a slunce na zem svítilo v ten čas. Pšenice kvetla, když se to stalo: Blázen a dítě zjevili se zas. Nad krajem pluli jako dva mraky, šedivým steskem slunce zakryli. Nad krajem pluli jako dva mraky potrestat bleskem svět náš rozmilý.