Žijeme v bídě tohoto světa,
špinavé děti a opilé ženy.
Není tu nikdo, kdo by nám pomohl
a naše dny, ty už jsou dávno spočítány.
Všude je hlad jenom a bída a chudoba,
každý má hrůzu ze stáří.
Nechte mě chcípnout uprostřed ulice,
už přichází všichni svatí.
Jen bída, je to bída, to je bída, strašně bílá.
Nevidí jen ti s prázdnejma hlavama
a ti, co nás drží na řetězu.
Bída je uprostřed zlatého prasete,
jak asi žije si dneska horních deset tisíc.
Smrt si nás vyhledá, brzo a po částech,
smrt, ta nás z bídy zachrání.
Nechte mě chcípnout uprostřed ulice,
bída nám život ochromí.
Jenom bída, jen bída, naše bída, bída.
Bída, je bída, nemám co žrát a chcípám hlady.
Prázdnej žaludek mám, kultura chatrčí,
přežíváme ze dne na den, bída je naše paní.
Chcípáme, už nemůžem dál, život je prázdnej, nezbejvá nic,
jsme příliš slabí, chcípáme víc a víc.
Jenom hnijem, nežerem, mrdáme a obcujem,
váháme, umíráme, plodíme se a chlastáme,
bída, stojíme, pracujem a chcípáme.
Co je bída, naše bída, naše lidská, bída, jenom bída, bída, bída, bída.
