Zdání klame,
tvojí hrou
je nehrát hry,
to celé na druhou.
    
„tak proč se tak trápíš“, ptám se?
Vždyť je to jak závaží,
proč zrak někdy sklápíš už v poločase?
Váhavým se vše prodraží.
    
Zvláštní plamen osvítí
dlouhou cestu tvou,
na ní se daří ti…
…vždy včas přebít, potom na výpad,
nikdy se šetřit, vždy vstát,
chceš raději nebýt, než uhýbat,
raději zemřít než se vzdát.
    
Svádíš boj s vlastním stínem,
nikdo jiný ho nevidí,
netuším, čím se cítíš vinen
a proč čekáš dobré od lidí.