Nech břízu být, je to strom milenců,
Bázlivých víl a starých mládenců.
Jarem když se listím odívá,
Slunce se na ni stále usmívá
A už hučí ta tvoje Husquarna,
Nechej ji řvát na chvíli do prázdna,
Ono to její zpívání i stromům
husí kůži nahání.
Nech břízu být je to strom zelený,
Taky chce snít, má tady kořeny.
Podzimem když zlatem zazvoní,
Měsíc se jí tiše pokloní.
A už hučí…
Nech břízu být je to strom krbový,
Rozřezaná nám už nic nepoví.
Tak doufáme všichni s nadějí,
Že nás ta polena jednou zahřejí.
