Dívám se na sebe z nebe a zdá se,
dneska už nepudu po svejch.
Tohle neni jen sen,
mám strach, kde to sem,
u ledu náladu mám.
Dole teď leží mí bezvládný tělo,
tak můžeš mi říct,
co se tam vlastně dělo.
Elektrický šoky
1.2.3. pal a ty voláš mě zpět.
Mrtvej, sem mrtvej, mrtvej, sem mrtvej,
A ty voláš mě zpět.
Nahoru v rozporu proti všem zákonům...
Padám
Zezdola nahoru do časoprostoru...
Padám
Nahoru stále výš kam už nevidíš...
Padám
Já padám a nevim kam, kam se to propadávám...
Dívaj se na mě a dělá se jim zle,
nečumte, jděte si po svejch.
Mí tělo tam leží jak ten kus hadru,
havrani v kvádru už čekají.
Nad ním se sklání pár hrdinů bez jména,
slova vzdálená, světla a siréna.
Ustupte dál, nabíjet - pal.
A ty voláš mě zpět.
Mrtvej, mrtvej, sem mrtvej
A ty voláš mě zpět
Mrtvej, mrtvej, sem mrtvej
A ty voláš mě zpět
Nahoru v rozporu proti všem zákonům...
Padám
Zezdola nahoru do časoprostoru...
Padám
Nahoru stále výš tam už nevidíš...
Padám
Já padám a nevim kam, kam se to propadávám...
Všechny barvy sou tak nějak podivně šedý,
a tvý tváře bledý a poslední vzdech.
Teď zvuky jakoby zázrakem ztichly,
sem v černobílý grotesce němý.
Pak přethl se film a ozve se do ticha,
to tvý volání a finální replika,
nabíjet - pal a dlouhej tón.
Mrtvej, mrtvej, sem mrtvej
A ty voláš mě zpět
Mrtvej, mrtvej, sem mrtvej
A ty voláš mě zpět
Nahoru v rozporu proti všem zákonům...
Padám
Zezdola nahoru do časoprostoru...
Padám
Nahoru stále výš kam už nevidíš...
Padám
Já padám a nevim kam, kam se to propadávám...
vrať se už zpět
vrať se už zpět
vrať se už zpět
Zpět, zpět, zpět, zpět... mrtvej.
Nahoru, nahoru...
A ty voláš mě zpět
Nahoru, nahoru...
Nahoru, nahoru...
A ty voláš
Nahoru, nahoru...
A ty voláš mě zpět
Nahoru v rozporu proti všem zákonům...
Padám
Zezdola nahoru do časoprostoru...
Padám
Nahoru stále výš kam už nevidíš...
Padám
Já padám a nevim kam, kam se to propadávám...
