1. Jako když padá sníh
   věčný svou bělostí,
   tak i můj život kráčí
   stejnou lehkostí.
   Ohlédnout se zpátky
   na to si stačím sám
   i když životní splátky
   já už dávno splacené mám.

R: Je nám čtyřicet,
   jako tenkrát když ses ptal
   kolik že nám zbývá cest
   po kterých jsem se tak hnal.
   Teď když je nám čtyřicet,
   a my stojíme tu dál,
   i když přitom je tu s námi
   to další nekonečné století.

2. Oplétám se sítí
   ze samých radostí,
   já jsem však silnější,
   cítím z lidských hloupostí.
   Ten kdo rád kreslí vrásky,
   a přeje mi abych tu byl,
   tak dlouho, než čas vnutí
   říct, co jsem dělal a jak jsem žil.

R:
Mezihra...

R: Je nám čtyřicet... (2x)