Jářku těbůh táto, zdravíčko můj strýci
   k čemu kecy že mám ležet v nemocnici
   típněte ty cíga, palte voskovici
   doktor by řekl koukej, musíme tam všici.
   
   Snad tu nejste marně přece jen,
   otevřete okno aby duše mohla ven.
   
   Proč tu nejsi ty, má pihovatá Báro
   veselá a hloupá, jako v lednu jaro
   tys byla má šance, jediná a krátká
   uhnout z cesty kterou, zametala matka.
   
   Život je jak klícka ze čtyř stěn,
   otevřete okno aby duše mohla ven.
   
   Řeknu ti to rovnou, starostlivá máti
   doplést mi tu šálu, už se nevyplatí
   už je dávno víc než, dostatečně dlouhá
   na pořádnou smyčku popadla mě touha.
   
   Říct jen přišel pátek vhodný den,
   oteveře okno aby duše moha ven.