Toníčku, Antoníne 
neper se se svým stínem 
než stíny jak peří drát 
zkus se mít i s nimi rád 
a tančit tam, kde příboj duši 
jak příbor leští 
buď malou mrštnou rybou 
co šplhá vzhůru v dešti 
    
jestli je člověk chybou je chybou nejkrásnější...
    
někdy déšť svojí slepeckou holí narazí na místo co nejvíc bolí...
    
vlny prý mořem hýbou 
a zem nad slunce větší 
pro jedny je pevný bod 
pro druhé jen střed v terči 
    
Toníčku, Antoníne 
až budeš trochu větší 
tolik se neupínej k tomu, 
co lze říct řečí 
    
jestli je člověk chybou je chybou nejkrásnější...