Vždy večer, když jdu spát,
mi hučí kolikrát.
Do rána kolikrát
i několikrát.
To téma vždycky rád
si dávám pod širák.
Je to můj kamarád
ten starý vodopád.
Když večer táborák
zahoří v údolí
a vlajka plápolá
s tou tváří sokolí,
ano, ty chvíle mám tak dávno rád.
To bylo tenkrát, v dobách, kdy čest kráčela ruku v ruce se spravedlností a zákonem a můj kůň. Je to už dávno a tebe už dávno zdobí vrásky stáří. Buď svůj, chci ti říct. Nic víc než těch pár vět.
Když večer táborák
zahoří v údolí
a vlajka plápolá
s tou tváří sokolí,
ano, ty chvíle mám tak dávno rád.
