Nebyl čas, rázem spálil nás, pouze Bůh - ten ví, proč pláče němá tvář. Nevěří nám, trápí se šílená i zvíře toulavý tuší - člověk je lhář. Hříbě v otěžích, málo nám záleží, co zbývá mláďatům, když mámy mrtvý jsou... Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas. Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás. Němý pláč, v koutě schoulený, drápy zbroušený - tam spí lví král. Ubohý spáč - srdce ztrápený, dávno šílený, teď boj svůj vzdal. Člověk sám chce být, zničí, co může žít, místo přátel má pýchu svou. Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas. Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás. Hříbě v otěžích, málo nám záleží, co zbývá mláďatům, když mámy mrtvý jsou... Člověk sám chce být, zničí, co může žít, místo přátel má pýchu svou. Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas. Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás. Jenom Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas. Snad pouze Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.