Má chůzi záhadnou, královskou zahradou jde dívka jako zmámená, na tvářích má stín. Zlé oči nevidí, jak bývá u lidí, že kolem stromy vykvetou, když láska jde k nám. Nevidí to, co v růžích já znám, brání se slzám a brání se hrám. Prý duši má nemocnou - zakletá, je krásná a prázdná jak déšť. Král lidem poručí, vládnou že neučí prince, který má ten dar vrátit jí smích. Dál - řady rytířů, básníků, malířů a sám v té řadě poslední zůstal jsem já. Nevidí to, co vrůžích já znám, brání se slzám a brání se hrám. Prý duši má nemocnou - zakletá, je krásná a prázdná jak déšť. Má chůzi záhadnou, královskou zahradou jde dívka jako zmámená, na tvářích má stín. Zlé oči nevidí, jak bývá u lidí, že kolem stromy vykvetou, když láska jde k nám. Nevidí to, co vrůžích já znám, brání se slzám a brání se hrám. Prý duši má nemocnou - zakletá, je krásná a prázdná jak déšť. Zbývám tu já, teď zpívám jen Vám, k čertu s tou pýchou, já Vás mám rád. Kolikrát se můžeme vzdát lásky, když pálí jak mráz? Zbývám tu já, zpívám jen Vám, k čertu s tou pýchou, já Vás mám rád. Kdo to zná, ať zpívá jak já: Lásko, jen zůstaň tu v nás.