Co ti vadí, má milá?
Co te, lásko, pálí?
Kde jsi včera chodila?
Lidi se mi smáli.

S prázdnou touhou vstáváš i usínáš,
chvíli pouhou zdáš se má,
tak pojď, buď svá, ne zlá.

Na kolenou klečet nebudu,
skály klečet nedovedou.
Zapomeň a nech to osudu,
možná příště, možná jednou...

Co tě bolí, má milá?
Kdo tě ve snách svádí?
Kam bys v noci chodila?
Měli jsme se rádi.

S pláčem vstáváš, s pláčem i usínáš,
žárlíš, váháš, ptáš se dál,
jak žít, kam jít, s kým spát?

Na kolenou klečet nebudu,
skály klečet nedovedou.
Zapomeň a nech to osudu,
možná příště, možná jednou...

Co ti vadí, má milá?
Co te, lásko, pálí?
Kde jsi včera chodila?
Lidi se mi smáli.

S pláčem vstáváš, s pláčem i usínáš,
žárlíš, váháš, ptáš se dál,
jak žít, kam jít, s kým spát?

Na kolenou klečet nebudu,
skály klečet nedovedou.
Zapomeň a nech to osudu,
možná příště, možná jednou...

Na kolenou klečet nebudu,
skály klečet nedovedou.
Zapomeň a nech to osudu,
možná příště, možná jednou...

Na kolenou klečet nebudu,
skály klečet nedovedou.
Zapomeň a nech to osudu,
možná příště, možná jednou...