Co ti vadí, má milá? Co te, lásko, pálí? Kde jsi včera chodila? Lidi se mi smáli. S prázdnou touhou vstáváš i usínáš, chvíli pouhou zdáš se má, tak pojď, buď svá, ne zlá. Na kolenou klečet nebudu, skály klečet nedovedou. Zapomeň a nech to osudu, možná příště, možná jednou... Co tě bolí, má milá? Kdo tě ve snách svádí? Kam bys v noci chodila? Měli jsme se rádi. S pláčem vstáváš, s pláčem i usínáš, žárlíš, váháš, ptáš se dál, jak žít, kam jít, s kým spát? Na kolenou klečet nebudu, skály klečet nedovedou. Zapomeň a nech to osudu, možná příště, možná jednou... Co ti vadí, má milá? Co te, lásko, pálí? Kde jsi včera chodila? Lidi se mi smáli. S pláčem vstáváš, s pláčem i usínáš, žárlíš, váháš, ptáš se dál, jak žít, kam jít, s kým spát? Na kolenou klečet nebudu, skály klečet nedovedou. Zapomeň a nech to osudu, možná příště, možná jednou... Na kolenou klečet nebudu, skály klečet nedovedou. Zapomeň a nech to osudu, možná příště, možná jednou... Na kolenou klečet nebudu, skály klečet nedovedou. Zapomeň a nech to osudu, možná příště, možná jednou...