Na kolenou pýcha klečí rázem v koutě vzdáleným,
ještě hledáš sílu - ta ti mává.
Co tě znám, tak prvně brečíš, já ti věřím stále míň,
lásky zbylo málo, to se stává.
Tak dej, tak dej - dávej, dávej!
Nic nechceš ztrácet, jenom brát.
Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej!
Co měl jsem, stačil jsem ti dát.
Já tě vážně už neposlouchám,
půjdu dál a sám.
Já tě vážně už neposlouchám,
půjdu sám a rád.
To se stává, marná sláva, smál jsem se dřív příhodám
- jeden, druhý, třetí maj se rádi.
Napadá tě spousta řečí, z knížek větši scény znám,
kvůli mně si, lásko nenič mládí.
Tak dej, tak dej - dávej, dávej!
Nic nechceš ztrácet, jenom brát.
Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej!
Co měl jsem, stačil jsem ti dát.
Já tě vážně už neposlouchám,
půjdu dál a sám.
Já tě vážně už neposlouchám,
půjdu sám a rád.
Tak dej, tak dej - dávej, dávej!
Nic nechceš ztrácet, jenom brát.
Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej!
Co měl jsem, stačil jsem ti dát.
Tak dej, tak dej - dávej, dávej!
Nic nechceš ztrácet, jenom brát.
Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej!
Co měl jsem, stačil jsem ti dát.
Já tě vážně už neposlouchám,
půjdu dál a sám.
Já tě vážně už neposlouchám,
půjdu sám a rád.
