Na kolenou pýcha klečí rázem v koutě vzdáleným, ještě hledáš sílu - ta ti mává. Co tě znám, tak prvně brečíš, já ti věřím stále míň, lásky zbylo málo, to se stává. Tak dej, tak dej - dávej, dávej! Nic nechceš ztrácet, jenom brát. Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej! Co měl jsem, stačil jsem ti dát. Já tě vážně už neposlouchám, půjdu dál a sám. Já tě vážně už neposlouchám, půjdu sám a rád. To se stává, marná sláva, smál jsem se dřív příhodám - jeden, druhý, třetí maj se rádi. Napadá tě spousta řečí, z knížek větši scény znám, kvůli mně si, lásko nenič mládí. Tak dej, tak dej - dávej, dávej! Nic nechceš ztrácet, jenom brát. Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej! Co měl jsem, stačil jsem ti dát. Já tě vážně už neposlouchám, půjdu dál a sám. Já tě vážně už neposlouchám, půjdu sám a rád. Tak dej, tak dej - dávej, dávej! Nic nechceš ztrácet, jenom brát. Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej! Co měl jsem, stačil jsem ti dát. Tak dej, tak dej - dávej, dávej! Nic nechceš ztrácet, jenom brát. Tak dej, tak dej - vzbuď se, vstávej! Co měl jsem, stačil jsem ti dát. Já tě vážně už neposlouchám, půjdu dál a sám. Já tě vážně už neposlouchám, půjdu sám a rád.