Přetlak rozbouřený krve divoce buší na spáncích
Zažehnut je ostrý plamen, co pálí, chce žít
Tisíce hlasů v zmateným mozku řvou, jak vzpoura otroků
Děsivá touha po poznání dosud neodhalených krás

Pozdě je na vzdor, vzbouřený apetit již velí mým vjemům
Krutých fantazií bezmocný jsi pán
Chuť cizích muk, proč jako můru k světlu tě to láká
Na svědomí lék do tvé číše nalévám... vitriol!