Čí je to krev na rukou tvých,
Štěpáne, můj milý synu?
Čí je to krev na rukou tvých?
Řekni, já se ptám.
    
To je krev laně půvabné,
matko má, ó matko drahá,
to je krev laně půvabné,
co skolil ji můj šíp.
    
Laň tak rudou krev nemívá,
Štěpáne, můj milý synu.
Laň tak rudou krev nemívá,
řekni, já se ptám.
    
To je krev mého starého psa,
matko má, ó matko drahá,
to je krev mého starého psa,
on přestal poslouchat.
    
Psí krev není tak průzračná,
Štěpáne, můj milý synu.
Psí krev není tak průzračná,
řekni, já se ptám.
    
Máš pravdu, matko, přiznávám,
ta krev je mého bratra Jana.
On svůj meč na mě obrátil
a chtěl mít dívku mou.
    
A copak s tím teď uděláš,
Štěpáne, můj milý synu?
Copak s tím teď uděláš?
Řekni, já se ptám.
    
Beru si starý děravý člun,
matko má, ó matko drahá,
beru si starý děravý člun
a na moře odplouvám.
    
A kdy se vrátíš, synu můj,
Štěpáne, můj milý synu?
Kdy se vrátíš, synu můj?
Řekni, já se ptám.
    
Až slunce i hvězdy vyhasnou,
matko má, ó matko drahá,
až odpustíš mi vinu mou,
a to se nikdy nemůže stát.
    
Až slunce i hvězdy vyhasnou,
pak se vrátím, pak se vrátím,
až odpustíš mi vinu mou,
a to se nikdy nemůže stát.