Už je spakovaná,
odnáší si sebou svých osmnáct.
Zvláštní náladu má,
takovou zná, každý z nás.
Už je rozhodnutá,
zbývá dopis na schodech akorát.
Tak se měj mámo má,
zkusím se svou cestou dát.
Neutíkej, ti něco našeptává,
neutíkej, ty bláhová.
Neutíkej, a ona marná sláva,
jde dál, a vůbec neposlouchá.
Neutíkej, jsi málem ještě dítě,
neutíkej, tak dej si říct.
Neutíkej, a ona jako vítěz jde dál,
v rukou svých osmnáct, nic víc.
Už je spakovaná,
už jí zbývá ke dveřím kroků pár,
Cestu dalekou má,
možná že, ví s kým a kam.
Neutíkej, ti něco našeptává,
neutíkej, ty bláhová.
Neutíkej, a ona marná sláva,
jde dál, a vůbec neposlouchá.
Neutíkej, jsi málem ještě dítě,
neutíkej, tak dej si říct.
Neutíkej, a ona jako vítěz jde dál.
Neutíkej, ti něco našeptává,
neutíkej, tak dej si říct.
Neutíkej, a ona marná sláva,
jde dál
