1. Bojím se dnů, kdy spatřím jen pouhý stín,
té, po níž toužím, strašný to senm, já to vím,
sebe se ptám, ta otázka zní,
proč právě já trápím se pro ní,
daný cíl, láskou spoutaný - vzdálený.
2. Bojím se dnů, kdy výhra má ztrácí zář,
bojím se lidí, vždyť nemám sám žádnou tvář
života běh nezaměníš, celej můj svět cítí jen tíž
lásko má, tolik vysněná - nesoucitná.
R: A tak jdem dál, každej v sobě má
myšlenku svou a tvář veselou.
Můžu se smát, tu bolest v srdci Vám
najevo dát, já chtěl bych mnohokrát.
