Deset nocí, prázdnej stůl
jen ticho objímám
Pod lampou, co nemá svůj stín
ze snů opřený rám
Proč tě nehledám
proč mě nehledáš
Deset nocí spát neumíš
do snů se probouzíš
City, který cítíš dál
hlava nepobírá
Proč tě nehledám
proč mě nehledáš
Jako sníh se můžem tát
oheň dnů se nezhasíná
Jako vítr v pouštích stát
se tónem tvých krás
Stokrát ve dvou hledáme směr
než se zabloudí
Jednou větou krát dva ti říct
proč nejde spadnout výš
Z kousků tebe sebe stavíme svět
slibů, co nezarmoutí
Věčným písmem bez otazníků
do skály vytesám
Proč tě nehledám
proč mě nehledáš
