Udeřila zima tuhá, jako u nás každý rok, z českých slepic každá druhá s módou zdatně drží krok. První vločka sněhu padla, co potrava pro pýchu; do práce i do divadla svině jede v kožichu R: Pověsit je za nohy a stáhnout z nich kůži pak jim snad dojde, oč tady kráčí a nože ať svírají v rukou jejich muži: pochopí možná, co je tu k pláči! Zvíře už se v pasti zmítá, byl to dneska dobrý lov; kožešinu hebkou skýtá... Rozum pro to nemá slov, srdce buší odmítavě a svědomí naříká; bezohledné české krávě tohle však nic neříká!