Nad naší domovinou od rána zní Mariin pláč
ruce spíná modlitbou za syna,
co do hor se hnal
bije zvon a nad farou souhvězdí Orion bdí
tiše zpívá heligon tesknou písní
Jako bouře bez koní,
když utichá za hranou
siločar
jako tón,
když v těle spí a nehybná noc nemá
svůj tvar
Lidé jdou, jdou s pietou, za ní tam,
na údolí skal
dají sílu překlenout hluboký Mariin žal
Točíme se v kruzích, syna na rukou máš
láska je čistá voda, do srdce chycená
každý na své pouti, víra neumírá
narodíme se znova na konci světa
Světlo a stín, dřevěný trám se starým
barokním obrazem
žije, příběh, který znám,
o jedné z tisice žen
Točíme se v kruzích, syna na rukou máš
láska je čistá voda, do srdce chycená
každý na své pouti, víra neumírá
narodíme se znova na konci světa
Točíme se v kruzích
láska je čitá voda
do srdce chycená
Každý na své pouti
narodíme se znova na konci světa
