H F#mi Léto nám vnutilo své písněH F#mi vysypané z oken domů venH a já jsem vděčnýEsmi Asmi A jak ztmavlá kůže umí býtF#mi za pár nových vrásek Z odstínů mých všehoschopných nálad slunko tahá aspoň malý klid je to marné ve mně nemůže už být ani není z mých lásekE R: S kterýma lehnem vedle sebeA E A do cesty běžícímu časuE Jak ti co pevně věříA E A že z dlažby vykřesají spásuE Jak ti co pevně věříA E A, D; E, A, H že z dlažby vykřesají spásu Postávám v galerii léta, samý portrét, já jsem málo krajinář A když se zeptáš který mi právě nedá spát Řeknu si přece z mých lásek. R: R: