Trpím tu v lapáku jak Ahasvér, koukám se do mraků, znám jejich směr: k jihu si uhání Vysočinou, kde já mám holku svou, tam v Idaho. Rf.: Do mraků píšu ti bláznivej list, až k tobě doletí můžeš ho číst. Slunce ti osvítí moje psaní, až k tobě doletí za svítání. V týhletý skále já domov teď mám, v týhletý skále trest odpykávám. Zbývá už jen pár let pod ostrahou, a pak se vrátím zpět do Idaho. Rf.: Do mraků píšu ti… Oblaky dneska maj opačnej směr, od tebe utíkaj sem na sever. Marně však hledám v nich odpověď tvou, v oblacích šedivých od Idaho. Rf.: Možná, že píšeš mi pár hezkých vět, mraky už odešly, já špatně čet. V oblacích šedivých jak tmavej kov, lehce se ztratí tvých něžných pár slov.