Sedím si v sedle jak na trůnu
a mířím k Jimovu saloonu,
koumám si koumám o štěstí
a najednou je tu rozcestí.

Tři cesty každá je jinačí
dvě v mechu třetí v bodláčí
dvě rovný třetí sem a tam
a co myslíte že já udělám.

Já, já, já, já, já, já,
já se zrovna touhle cestou dám,
Bůh ví proč a jen Bůh ví kam.
(Sám Bůh to ví).

Jedu a myslím na Jima
co pro mě v šenku asi má,
myslím na toho prevíta,
čímpak mě asi přivítá.

Jedu a vím, že už za chvilku
uvážu unavenou kobylku,
a že za tuhle cestu plnou kamení
sám Hospodin mě odmění.

Já, já, já, já, já, já,
já se zrovna touhle cestou dám,
Bůh ví proč a jen Bůh ví kam.

Jedu a rvu se o křoví
a v duchu si říkám přísloví,
že k ráji cesta ta i ta
jde kamením a je trnitá.

Já kašlu na cesty z betonu,
ty nevedou k Jimovu saloonu,
aťsi si mám v kůži třeba deset děr,
hlavně že držím ten správnej směr.

/: Já, já, já, já, já, já,
já se prostě vždycky musím dát
vlastní cestou kterou cválám rád. :/