Vítr rozehrál struny mé, dlouhé prsty v nich hrají, prsty bílého hvězdáře se vlasem hvìzd probírají. Slyšel jsi hlas, jenž soumrakem zrál? Smìjte se, lkejte, struny ve vìtru, sršte jak hřeben česající tmu, a větru dík, jenž krví vál. Tam, kde tma plavým splavem splývá do oken spících, struny mé rozehrané jdou sluchem rozsvìcujících, prýští jak paprsek luny, jenž láká nás ve vratkou výš. Jdu, jdeš a jdeme, proč a kam - zda víš?