Hledal jsem pravdu s hlavou zakloněnou do nebe A zakopl o člověka, který se jí bojí Hledal jsem lék proti slabosti a našel sebe Lekárníka o berlích as bílou holí Listy poznání padají z ráje tiše do klína Jablka zrají a v ůstech trpce bolí Pravda je omamná květina Slabé nezabije a silné nezahojí Našel jsem cestu jinými dávno opuštěnou Kráčel po ní za pravdou na obě dvě strany Byl chvíli mužem a chvíli ženou A ztrácel za ně síly v obou dohromady Listy poznání padají z ráje tiše do klína Jablka zrají a v ustech trpce bolí Pravda je omamná květina Slabé nezabije a silné nezahojí Trhal jsem květy vlčích máků do herbáře Kladl je mezi pijáky a stránky slabikáře Hledal jsem básníka, ktery umi trpět a nenaříká A našel sebe: napůl světce, napůl podvodníka Ztracená sklíčka pravdy Zrníčka obilí, roztroušená v polích Nutí nás, abychom chodili ohnutí Ale sehnout se pro ně do bláta, to nedovolí Pravda je omamná květina Slabé nezabije a silné nezahojí Hledejte po barvě, po vůni, poslepu Hledejte o berlích, třeba s bílou holí