Kam chodí den když obloha setmí? K trávě a pod lampy – a nebo s dětmi? K trávě spát S lampami svítit S dětmi si hrát A nedat se nikdy chytit Točit se s větrem a loudit slzy Dívat se do očí a usnout brzy To má den stihnout za jeden den Bydlí všude nechodí ven Plaší tmu a zahání sen Napůl s větrem hlasitě spěchá Rozhrnout oblohu Políbit zem Noc číhá na skalách hřeje se hvězdami Slunce se uklání nadbíhá cestami Na kopcích musí už lampáři svítit Kam chodí den když obloha setmí? K trávě spát s dětmi hrát A nedat se nikde chytit (Velký dětský orloj – Noc) Ubývá hvězdami jako velký hrací strojek Naditá rybami odmítá spolknout skrojek A leží na zemi jako když nežije Po hlíně inkoust rozlije A sny má bezesné Nebo ani ty ne Stmívá se sama – anebo musí? Nadělá z oblohy špinavé kusy A tmu ve tmě zabije Nejsou tam vůbec v té noci dvě? Ta co je vidět tu druhou ukryje Může být líbezná a studit dechem Může být ospalá a vonět mechem Sama se může v té velké tmě ztratit K ránu utíká hodiny zkrátit Aby se jí samé nepletly sny Proutěná noc je košík plný jahod Přikrytý svrchu sukničkou z náhod Chytá si slzy do hvězdných sítí Tiše je spolyká a pomalu svítí Ve dne je pobledlá a do svíček skane Šaty má voskové ale prádýlko žádné Slunce a tma jsou spojený nití Kdo z nich je nahoře Hřeje a svítí