Rozum? Ten mi říká: „Už jsi toho udělal dost!“ Srdce z posledních sil vzlyká“ Pitomost, pitomost, pitomost, pitomost!“ Co je to napsat generační píseň? Zahrát a na všechno se vykašlat A nechat toho, kdo by si ji chtěl poslechnout rád to, o čem já zpívám, vybojovat být za zrcadlem zrcadlem perlou sviním neuměním psím žrádlem být generačním hrdinou anebo degenerovaným zrádcem zlatým rouchem, perským šachem, spodním prádlem neomezeným vládcem revoluční píseň – teroristka na hondě, tisíc kubíků v koženém sáčku na holém těle žlábek mezi prsy ochlazený francouzákem povídá mi: „Hele, Pepíku jestli ses celé roky nepřetvařoval, tak jdem!“ a pomohla mi trochu pravým hákem, sebrala mý prachy sebrala mi všech no, co mám nasedl jsem neochotně za ní přidala plyn a v první zatáčce mě setřásla odcházím za horizont kulhavě jako Chaplin prázdný parky za ostnatým drátem kavárny v rekonstrukci – zavřený pode mnou se otevírá kráter cíle jsou dány nitky dálkoměru zkřížený…