Úplně sám sedím a hledím tupě do noci
na nočním stolku němý telefon
obálky knih se na mě klebí mocí bezmoci
nemám důvod ani sílu se hnout
A prosím v duchu a mi nevolá
ten který mi má dát zprávu zlou
a jestli musí tak a proboha nečeká
chci vědět vechno naráz najednou
Neodolám a podlehnu
tajně zvedám z vidlice černé sluchátko
poslouchám jak umí ve větru
ostnaté dráty osudů spojené nakrátko
Laciné útržky cizích hovorů
se mi slétají jako supi u ucha
černé kroniky banálních hororů
spletité čáry ostnatých drátů
na dlani života
Jsem neznámý vojín s rukou v poklopci
poslední kulka války hledá svého člověka
poblitá zpovědnice blázen na kopci
mlčím - a povodeň slov ze tmy vytéká
Meziměsto - uprostřed cizího románu
centrála sprostě ádá abych zavěsil
váhám a nakonec poslušně poslechnu
cukr v kávě se k ránu strachy rozpustil
A zlá zpráva která se ke mně větrem donesla
byla tak zlá a jsem se jí musel smát
Čekám dál jako otrok u vesla
a v srdci rezaví ostnatý drát
