Z nebe padaly hvězdy svítily komety s rozpuštěnými vlasy ztracené ve vlnách zralého obilí a v tichu doznívala píseň hanby Do noci duní vlak cínových vojáčků jeden skrývá v torně svoji hračku litinová kola zatloukají strach do tmy válka k nim mluví lákavými slovy: Padneme my - anebo oni? Já... já... já! Hned - nebo a poslední den války? Kdoví! Polibky střel - sladké trny ostružin šílí touhou, šílí touhou po mladém hrdinovi Jen jeden se podíval do nebe a pak se rychle zvednul jen jednu hvězdu si na pouti vystřelil skočil pod kola vlaku - a padal jako kámen ve snu ke dnu A z nebe kam poslepu sáh' ne stačil zahodit rezavý kvér skanula jako slza jeho zlá hvězda na hrob v poli kde leží beze jména dezertér