Ukryti hluboko v matičce Zemi dlí. Spolu však ne jako jeden. V čisté lásce setrvávají tak blízko sebe. Dýchají kyprou půdu sny, tmu a krůpěje rosy. Vše, co po nich zůstalo, jsou jen dvě kapky krve. V jedné plamen její, ve druhé zas jeho hoří. Smrt si je krutě vzala, nepřipravené, však v lásce pevné jako kámen. A TAK VOLÁME BOHY, ABY ZÁZRAK UČINILI, VESMÍREM HNULI A NÁM DOVOLILI, V NÁRUČÍ SMRTI SPOČINOUT, JEDEN V DRUHÉM… Teď hluboko, hluboko v matičce Zemi dlí. SPOLU.