V jeho modrých očích byla vidět beznaděj a marně čekal na to, že mu lidi poraděj kde leží jeho brýle silné jak dna popelníků, které prve ztratil při pádu na chodníku. Lidi ale lhostejně procházej kolem něj a tím se na něm taky nehorázně proviněj, protože ten pán bez brýlí vůbec nevidí a všem lidem kolem něj jen tiše závidí že oni vidí, ale dělaj, že ho nevidí ale pak si řekne že to jsou jenom lidi a tak je prosí a všechny nahlas proklíná proč mu už nepomůžou, když on chvátá do kina. Spěchá na film, který asi právě začíná a prý to není vůbec žádná kravina Slyšel od kámoše, že ten film má prý i děj a lidi kolem stále delaj, že ho neviděj. V jeho modrých očích byla vidět beznaděj a stále čekal, že mu lidi brýle nasaděj oni ale ignorují pána na zemi, který má zrovna problémy se svými brýlemi. Náhle kolem kráčí starší paní o holi zasměje se a to už pánovi nervy povolí instinktivne šágne po adeptce na zabití a hůl té drzé báby okamžitě zachytí. Ženská bez rovnováhy se během krátké chvíle kácí na zem a rozmačká nenalezené brýle Pán, i když nevidí, hnedka se jí směje a jeho modré oči jsou zas plné naděje. Smířen s tím, že teď pravá slepota začíná zvedá se a po paměti kráčí do kina. Bába leží na zemi, řve na něj, že je vůl jenže nemůže se zvednout - nemá svoji hůl.