Veď mě dál k zlaté bráně Kde se cit vyhne ráně Kde se dá věčně snít Nejsem snad jen Tvé břímě Tvoje rty políbí mě Až to zas budem‘ chtít Nechci být jako kámen Když ho žár sopky láme Já chci být fáčem dlah City jsou čistá látka Je to dar bez pozlátka Nevím jen proč mám strach Můžem‘ být soustroví V bouři blesk co loď nám rozlomí Můžem‘ být mnich co poví Proč se v nás ozývá svědomí Ber to tak jak to říkám Já Ti nic nevytýkám Vím že dál jsi můj Bůh Dveřím když chybí klika Člověk si těžko zvyká Jaký má splácet dluh Nechci být jako louka Kde si břit kosy brouká Píseň co kosí nať Láska v nás léči zlobu Překoná ticho hrobů Věčná je její trať Můžem‘ být soustroví V bouři blesk co loď nám rozlomí Můžem‘ být mnich co poví Proč se v nás ozývá svědomí Můžem‘ spát pod lavinou Tichem jít možná až k andělům Hýčkat sny co nás minou Vyhnout se bolestným ortelům