Veď mě dál k zlaté bráně
Kde se cit vyhne ráně
Kde se dá věčně snít
Nejsem snad jen Tvé břímě
Tvoje rty políbí mě
Až to zas budem‘ chtít
Nechci být jako kámen
Když ho žár sopky láme
Já chci být fáčem dlah
City jsou čistá látka
Je to dar bez pozlátka
Nevím jen proč mám strach
Můžem‘ být soustroví
V bouři blesk co loď nám rozlomí
Můžem‘ být mnich co poví
Proč se v nás ozývá svědomí
Ber to tak jak to říkám
Já Ti nic nevytýkám
Vím že dál jsi můj Bůh
Dveřím když chybí klika
Člověk si těžko zvyká
Jaký má splácet dluh
Nechci být jako louka
Kde si břit kosy brouká
Píseň co kosí nať
Láska v nás léči zlobu
Překoná ticho hrobů
Věčná je její trať
Můžem‘ být soustroví
V bouři blesk co loď nám rozlomí
Můžem‘ být mnich co poví
Proč se v nás ozývá svědomí
Můžem‘ spát pod lavinou
Tichem jít možná až k andělům
Hýčkat sny co nás minou
Vyhnout se bolestným ortelům
