Viděl jsem lodě v přístavu připravený k vyplutí. Našel jsem si skvělou zábavu, přeřezat lana napnutý. Lodě vypluly a já věděl kam. Stanice cílový páchly kořistí. Možná vrátí se, já nečekám. Čekání činí mě nejistým. Zprávy hlásaly novou krajinu plnou bohatství. Neváhej, seber celou rodinu a běž do nové země svého Boha ctít. Mezitím se událo tolik smutných věcí, proto nemůže být tahle píseň veselá. Starý známý budování škatulek a klecí, kam uzamkne se každá civilizace omšelá. I když jako jeden z mnoha můžu cítit vinu nad tím kam se vývoj smutně ubírá, raději s ostatními v jeden chrchel splynu a sleduju co všechno umírá. Zdá se nemožný zpátky vrátit čas, o pár životů, o pár staletí, přesto stává se, že stejnou chybu zas opakujem jednou, 2x, po 3., po 4... Na světě je teď mnoho oblastí plnejch bohatství, jejichž lid tyje z cizích bolestí a na hrobech staré země svého boha ctí.