Kterému větru vděčím že tě přivál na můj práh? Věřím že i v tomhle světě dá se cítit strach. Hledáš v obrovité říši pocit bezpečí? Ze všech možnejch oáz a skrýší nejsem nejlepší. Však nestůj opodál a jestli chceš pojď dál. Za rozmoklou, rozpadlou fasádou tě ty hladový zvířátka nenajdou. Za tmy slyšíš jejich zpěv. Ve dne tiše naříkáš. Skáčeš z větve na větev a tak jim hbitě unikáš. Tvá matka i tvá žena doma tiše bědují. Zatímco tě zvířátka pořádně pronásledují. Čumáčkama čmuchají stopu tvou si hlídají. Těžko toho nechají a ošálit se nedají. Nestůj dál a přijmi azyl starých zvlhlých stěn. Jsem moc rád. Vždyť jsem tu strašil dlouho opuštěn. Opravdu jsi prvním z hostí, které střežím rád. Nejsem sice z masa z kostí, přesto slyším hrát hudbu jež zní ve tvé duši, vše co prožíváš. Ač mé stěny nemají uši vnímám i tvůj pláč. Však jsem jen starej dům. Proto se obejdu bez lidskejch slov díků a uznání. Vždyť já přeci jen plním svý poslání. Jen mi slib, jestli se odhodláš, starat se o mě, bydlet tu, třebas dýl. Velikej že ty si pozor dáš, aby ses navždy v stěnách mých nezazdil.