Ráno bejvá moudřejší snídá špínu včerejší snídá chléb náš vezdejší. Láme hořkost na dně úst Já zkusím zejtra držet půst ráno nebe bejvá modřejší U mý zdi nářků je klid, zejtra zas mám výslech mít. Zas budu dál hloupě lhát, že dusím se když mám Tě rád. Dost už mám vázně nočních můr v zrcadlech pár kreatur jako já čas ve dne ztrácej... Mívám zlost po třech, čtyřech panácích vrchní zpátky nevrací, snad si myslí, že zas mám dost - zas chtěl bych vrátit čas co láme lásce vaz. Slyším v sobě trávu růst jak napsal jednou marcel Proust, žádný zvláštní nedání. Když se tráva změní na žízeň a touha žízní na trýzeň to zlý prej bejvá znamení. U mý zdi nářků je klid, zejtra zas mám výslech mít. Zas budu dál hloupě lhát, že dusím se když mám Tě rád. Dost už mám vázně nočních můr v zrcadlech pár kreatur, nechtěj zejtra umřít žízní Jako já, po třech, čtyřech panácích vzpomínky se nevrací U zdi nářků bude stát - čas co láme vůli v nás, moji lásce vaz. Co láme lásce vaz