"Satrapold": Ten dvanácterák zmizel v houští, též soudruhy své nevidím ať odvaha mě neopouští tož na roh lesní zatroubím: Jen ozvěna mi z hloubi zní a pode mnou můj oř, to neveselá večerní jest vskutku společnost! A ke všemu ještě do jámy já se svým koněm pad, tu štěstí Osud přeje mi, že nezlámal jsem vaz. Teď probouzím se z mrákot těžkých, smrti o vlas unikám, když tu náhle z hlubin lesních kráčí dívka spanilá, cha cha cha... Pověz mi jen, že nejsi sen; nevím, zda spím či bdím? Přeludem tím tak okouzlen; cožpak se v ráji nacházím? I kdyby smrti dech mě obešel i zkrátil žití hned, skvost krásnější bych nenašel na světě tisíc let!