Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,
tys' mě opustil ospalou, 
tu v hloubi zahrady cítím úklady, 
s píšťalou někdo sem kráčí, 
hrá náramně krásně a na mě 
tíha podivná doléhá, 
hrá náramně, zná mě, nezná mě, 
něha a hudba až k pláči. 

Pak náhle pomalu skládá píšťalu, 
krok, a slušně se uklání, 
jsem rázem ztracená, co to znamená, 
odháním strach, a on praví: 
Pan jméno mé, mám už renomé, 
Pan se jmenuju a jsem bůh, 
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád, 
jen Pan je pro vás ten pravý. 

Ráno, raníčko, ach, má písničko, 
Pan mi zmizel i s píšťalou, 
od Pana, propána, o vše obrána, 
ospalou najde mě máti, 
hrál a ve tmě krásně podved' mě, 
kam jsem to dala oči, kam, 
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh 
počítám "dal" a "má dáti".