Až někde za krajinou spánku
až někde za pohořím snů
najdu svoji tajnou schránku
pak už ti neuteču, ani neuhnu

Tolikrát říkala jsi prosím
tolikrát řek jsem děkuju
dotek tvý dlaně v sobě nosím
když za tou schránkou putuju

V pohádkách to tak vždycky bývá
ta schránka má dvě komory
v jedný je voda mrtvá a v druhý živá
a malá dávka pokory

Mrtvá voda rány pojí
pálí, když kápne na tělo
a živá zase všechno hojí
i to, co v duši umřelo

Jo, živá voda, ta nám chybí
život nás míjí poklusem
za zády vlečem planý sliby
vpředu se otevírá zem

Až někde za krajinou spánku
až někde za pohořím snů
najdu svoji tajnou schránku
pak už ti neuteču, ani neuhnu