Život to je prach, a slunce na vlnách, sníh a špína. Cukr střídá bič, otupělost chtíč, jsme pot a hlína. Když se blíží noc, máš v žilách pohanskou krev, když se blíží noc, už slyšíš bubny a zpěv. Jak tančí tmou, jak tančí tmou. Špatně v noci spíš, a nejsi o krok blíž, tvůj sen se ztrácí. Další krásnej den, ti vykvet za oknem, chceš dál než lítaj ptáci. Když se blíží noc, máš v žilách pohanskou krev, když se blíží noc, už slyšíš bubny a zpěv. Jak tančí tmou, jak tančí tmou, jak tančí tmou, jak tančí tmou. Den nás rozdělí, sklem a ocelí, ostnatým drátem. Ďábel ve stroji, ti srdce rozkrojí, rezavým dlátem. Když se blíží noc, máš v žilách pohanskou krev, když se blíží noc, už slyšíš bubny a zpěv. Jak tančí tmou, jak tančí tmou, jak tančí tmou, jak tančí tmou. To co cítíš, to co vidíš, to co slyšíš, jinak vnímáš, to co hledáš, a co si hlídáš, to co říkáš, a co si zpíváš, co otvíráš, co zavíráš, odkuds přišel, a kam se díváš, kde jen stojíš, a kudy lítáš, pro co žiješ, a proč umíráš?