Do vlasů sednul ti motýl jak uvadlej list Najednou je z tebe knížka co nemůžu číst Po všech těch ránech kdy slunce nás nechtělo znát Po všech těch probdělejch nocích teď najednou mám jít spát Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá) zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (jáááá) Potmě si maluješ oči a upíjíš čaj Tanec co tvý prsty po létech nazpaměť znaj I slunce se rozhodlo že se dnes rozední Že ze všech těch probdělejch nocí je ta dnešní poslední Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá) zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (jáááá) Ty jsi to jediný na čem tu záleží bez hradů, bez zámků, bez nebes, bez věží marnivá, divoká, klidná i smyslná ty jsi to jediný co tady smysl má Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá) zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (jáááá) Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá) zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (ááááá) že život nás neděsí! (ááááá) že život nás neděsí! (ááááá)