Na závěr dnešního večera zhlédnete, milí přátelé, Cimrmanovu hru Vizionář. Je to sice jen nevelká divadelní hříčka, ale vymyká se všemu, co jsme až dosud z Cimrmanova pera poznali. Nám se zdá, jako by se autor touto hrou loučil se svou dobou. S tou dobou, kdy se tančil vídeňský valčík, kdy se lidé učili létat a telefonovat, kdy se tlačili u pokladen prvních kinematografů. Neznáme přesné datum ani místo Cimrmanovy smrti. Jedno však víme: ve chvíli, kdy se onen vídeňský valčík ztrácí v rachotu výstřelů první světové války, ztrácí se z dějin i stopa našeho Járy Cimrmana