ZDENĚK SVĚRÁK

Na besedách se mě lidé často ptají, jak se to stalo. Tak stalo se to večer a byl to šťastný večer, kolikrát si říkám že si tolik štěstí ani nezasloužím. Dvakrát navštívit svého bratrance v pojizeří a pokaždé se vrátit domů s pocitem člověka, který byl, jak se říká, při tom. Stalo se to tak: právě jsme s bratrancem dokončili soupis korespondence Cimrmana s Albertem...... to nemůžu přečíst- Ein...stein...nem, to jsou jména.... a doktor Hedvábný, jak to má po práci ve zvyku, volným krokem přecházel po světnici sem a tam. Tu jsem si všiml že jedno prkno v podlaze pod ním slabě povrzává. Okamžitě jsem ho na to upozornil a vzpomínám si, že jak šel jakoby ode mne, tak se prudce otočil a řekl- to mám tady napsaný: Již zde ničemu nevěřím, tomu prknu, Zdeňku- to jsem já- se podíváme na zoubek. Naštěstí spal ve vedlejší místnosti Liptákovský předceda MNV Kučerová, tu jsme okamžitě probudili, jednak proto, aby byla přítomna jako  svědek při případného nálezu, ale hlavně proto, aby se bouráním podlahy neprobudila. Já vás nebudu zbytečně napínat. Pod podlahou jsme našli celé Cimrmanovo dílo pedagogické, včetně jeho školské reformy a včetně jeho bohužel nedokončeného román Školník. všechny rukopisy byly v pytli. Chci říci že byly zašity v pytli s velmi otráveným obilí. A jedině tím nepadly za oběť potkanům, kterých žijí pod chalupou- já myslím že to můžeme říct naplno- celé rodiny.


TUBUS