Jen kdyby lidi, nepáchali pořád stejné a staré chyby a zvykli si že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolika míň hádání. Jenže ty lidi, by nebyli lidi kdyby neměli chyby a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tady žili bez chybování? Vždyť přece chybami se každý člověk učí když právě za ty chyby ve vězení bručí a když ho při sezení ve vězení svědomí mučí, tak se učí, že chybu spáchal, že se chytit nechal a proto teď bručí, tím pádem se ve vězení něco naučí. Ovšem, že tomu komu není z hůry dáno, bohužel ani chyby dělat není přáno, protože stojí psáno: komu není z hůry dáno v apatyce nekoupí. Takže chyby může dělat chytrý, nikdy však hloupý, protože hloupý si za chyby nic nekoupí. Každý má právo a je mu zdrávo když se mu zlíbí, dělati chyby. Protože chybami se chytrá hlava učí a chybou spáchanou za novou chybu ručí a protože ty lidi, co se stydí dělat chyby, nejsou lidi, protože se tihle lidi o zkušenosti z té chyby šidí. Ovšem, že jinak by to vypadalo kdyby, což ovšem je nemožné - lidi byli bez chyby !