Musím si olíznout hladkou kůži jablka
A pak se přisát a mlsat šťávu v kapkách
Musím tě rozkousnout, jak v zubech zrno pepře
A pak tě zhltnout, než se palčivá chuť setře
Duši si popálit a ovlažit si ret
Nemůžem to udělat hned?
Musím tě rozprostřít po koberci z plyše
Život ti zatížit a pak jít odkud jsem přišel
Musím tě po ránu potkat na polštáři
A dobře se koukat, jak ti oči září
Nezbude ti ze mě ani řádek holejch vět
Nemůžem to udělat hned?
Musím. Vrtíš celým tělem nad tím, co ti šeptám
Křičím. Já se zase někdy těla tiše zeptám
Musím tvoji dlaň i uši pohladit skrz zeď
Až ulítne dalších sto let, bude ze mě kmet
Červená je tvoje duše, červená, jak měď
Nemůžem to udělat hned?
