Stával kdes krám, je to dávno, 
stařík hračky prodával. 
A cínový vojáček, co jednu nohu měl, 
stál zastrčen v rohu sám. 

A naproti v skvělém paláci 
stála malá, krásná 
primabalerína v sukénkách 
jak z květiny lehký vzdech. 

A z místa, kde cínový vojáček stál 
a díval se jí přímo do očí. 
Ten cínový vojáček, tak láskou vzplál, 
ach kdo ho jen vyléčí? 

Až jednou neštěstí 
stařík balerínu prodal. 
A cínový vojáček vyskočil 
a vydal se ji hledat dál. 

A déšť ho zanes do moří 
a moře v dalekou zem. 
A viděl mnoho šťastných dětí 
a hrál si s nimi jen. 

Až jednoho dne pak nalezl 
její dům a už byl stár. 
A když hodiny odbily půlnoc, 
ucítil hrozný žár. 

To lidé hodili ho do kamen, 
do ohně, v kterém chci zemřít i já. 
Ten oheň, ó to je lásky žár 
a já z něj kousek mám.