Obvyklých jednadvacet svic. Zas ve všech oknech zapaluji Zas listy čistým nebem plují, Jen žádný anděl. Nikde nic. Jen žádný anděl. Nikde nic. Jen listy čistým nebem plují A přesto je noc znovu krásná Podivuhodným příslibem. Podivuhodným příslibem. Je ta noc znovu krásná Touha se snáší z čistajasna. Jak ty jsi tehdy slétla sem. Jak ty jsi tehdy slétla sem. Touha se snáší z čistajasna. V houslovém futrálu plamenný meč, Řekla's mi: "Pokorně klekni, a kleč! Zpívej mi píseň a oslav mě v ní. Přišla jsem pro tvoje Díkůvzdání. Tvůj hlas měl slabý přízvuk zvonu, Hlas tichý jako svítiplyn. Chtěl jsem říct: Já v něm neutonu! Když políbil jsem lem tvých džín. Když políbil jsem lem tvých džín. Chtěl jsem říct: Já v něm neutonu!, Jenže ty, po ruce plamenný meč, V té chvíli řekla's mi A teď mě svleč! Tu je má svatozář, svlékneš mě z ní A přitom odříkáš Díkůvzdání. A tak jsem vztáhl hrubé dlaně na jemnou kůži anděla. A bolest přišla nečekaně. A stejně náhle zmizela. A stejně náhle zmizela. A bolest přišla nečekaně. Tehdy se ze mě stal plamenný meč. A ty jsi vykřikla. Vykřikla: Svěč ! Ze všech sil zakřič, ať do nebe zní Nejstarší ze starých Díkůvzdání. Slíbila's zůstat do té doby, Než sundají mi obvazy. Vzala's mi však i ze zdí skoby. I fotku s dědou na hrázi. I fotku s dědou na hrázi. z poslední skoby V pelesti vrub, kde stál plamenný meč. Namísto Sbohem spíš tak trochu "Heč ! A přesto neřeknu po zbytek dní Nic, co by nebylo Díkůvzdání.