D A7 Bílej sníh, ten a vítr, bílej sníh, ten a vítr,D A7 D ten mýho tátu každej den připomíná,D A7 D ten mýho tátu každej den připomíná.D A7 D 1. Když vítr se zmítá a buší do oken,G D a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven,G D tam do hor směrem severním, kde ledová je pláň,A7 D kde tátu s jeho spřežením teď kryje bílá stráň. 2. Tam místo stromů k nebi ční pahejly, kamení, a stovky mil nekonečný a žádný stavení, jen vítr šlehá do očí,do tváří pálí mráz a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz.D D7 G R: Jen stín kopců v dáli a vítr co pálí,D A7 D ten mýho tátu každej den připomíná,D A7 D ten mýho tátu každej den připomíná. Bílej sníh... 3. Pět psů jedny sáně y před ním dvěstě mil, tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil, jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních ty zbytky jeho šlépějí však brzo překryl sníh. 4. A od tý doby sedmkrát už přešel štědrej den, ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen, že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát, pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát. R: Jen stín kopců v dáli... Bílej sníh... Bílej sníh...